Historie perníků a jiného medového pečiva sahá do nejdávnějších časů. Medové pochoutky provázejí člověka staletími.
Perník – medovník je prastarý a možná, že je ještě starší než chleba, protože med divokých včel byl jednou z prvních potravin člověka.
Aby placka, kterou pravěký člověk vyrobil z mouky a vody, měla chuť, přidal k ní med.
Správní perníkáři tvrdí, že perníkové těsto má obsahovat 10 přísad – hřebíček, fenykl, anýz, koriandr, muškátový oříšek i květ. Výroba perníku byla dost složitá. Perníkář nejprve z medu, mouky a koření vytvořil těsto, které se muselo nechat nejméně šest týdnů, někdy i půl roku odležet ve speciálních nádobách.
Tradovalo se, že nejlepší těsto je takové, které se zadělá v den narození dcery a perníky se z něj pečou v den její svatby.
Ležením těsto získalo na jakosti, ale také hodně ztuhlo, takže se někdy muselo vysekávat sekerami. Kusy těsta se potom vtlačovaly do forem, vyklopily se, nechaly oschnout a teprve potom pekly.
Perník se ničím nezdobil, ozdobou byl jeho tvar a lesklý povrch.
Sladké pečivo bylo spojeno s posvátnými obřady a jejich tvar měl zajistit hojnost v té které oblasti. Symbol kruhu jako úcta k životodárnému bohu Slunce, tvary dobytka a květin pro úrodu hospodáře, děťátko pro plodnost, srdce pro lásku.
Dnes si můžeme perník upéct pro každou příležitost v nesčetných tvarech a překrásně zdobené. Záleží jen na naší fantazii a šikovnosti. A když nám nebo našim bližním perník udělá jen trochu radosti, má to význam.
